50 let v šoubyznysu - Pavel Novák

50 let v šoubyznysu - Pavel Novák

28.11.2016 - 10:00

50 let v šoubyznysu

Autor: Ivan Rössler

Byly doby, kdy jsme se potkávali poměrně často, zejména když jsem byl v rozhlasovém Mikrofóru, byl naším pravidelným hostem, obvykle na živých nahrávkách. Bohužel rozhlas prošumí rozhlasovým éterem a zvuk éterický navždy zmizí. 

Pavel Novák byl ojedinělý tím, že se narodil a bydlel v Přerově a neměl ambice se stěhovat do Prahy, jako většina zpěváků, kteří se proslavili.  V Přerově se narodil a v Přerově i zemřel.  Jen měsíc mu chyběl do 65 let. Stačí pár názvů písní a okamžitě si vybavíte jeho hlas: Vyznání , Pihovatá dívka , Nádherná láska , Malinká , Žofie a mnoho dalších.

Ve svém archívu jsem narazil na článek s barevnou fotografií Oty Dlaboly, na které je pětadvacetiletý Pavel Novák s manželkou Olgou, synem Pavlem (ten dnes pokračuje ve šlépějích svého otce) a dcerou Olgou. Zmíněný archivní článek vám nabízím jako malou vzpomínku na Pavla Nováka.

Když mi bylo třináct - Pavel Novák (20. 3. 1969)

S mimopražskými zpěváky je vždycky velká potíž. Do Prahy přijedou na skok, proběhnou Václavákem, utíkají do televize, z televize do rozhlasu a na nějaké povídání není čas. Vydat se za nimi je dost riskantní. Může se stát, že přijedete, a zpěvák se toulá po republice. Nejlepší je napsat. Napsal jsem Pavlu Novákovi už v lednu. Odpověď dlouho nešla, už jsem se vzdal naděje, že mi odepíše. Nakonec se ale obálka s rukopisem objevila. Pavel se hned na začátku omlouvá, že byl mimo domov (neříkal jsem to?), neboť vedl lyžařský kurs. Stručné informace, co je nového, a hned přechází k tomu, kvůli čemu jsme si vlastně psali…

„Tak k třinácti letům. Je obtížné vzpomínat. Je tomu přece jenom dvanáct let, co mi bylo třináct. Učil jsem se hrát na kytaru. Na pionýrském táboře v Moravském Berouně. Nějaký hoch mi tam ukázal dva akordy (C a G7) jedním prstem, a to mi stačilo. Tehdy letěli Kučerovci, a tak jsem celý jejich repertoár zvládl pomocí těchto dvou akordů už na konci pionýrského tábora. Když jsem se vrátil domů, strašně jsem prosil, aby mi máma koupila kytaru. Po nějaké době smlouvání jsem dostal stovku a šel si koupit svou první kytaru za 115 Kčs. Za několik let skončila na vysokoškolské koleji svůj život rozpadem na několik kusů.

Kromě toho jsem byl vášnivým sportovcem. Dělal jsem vše, co se dalo. A právě ve třinácti se mi stalo, že jsem šel hrát hokej a vrátil jsem se bez poloviny jednoho zubu. Byl to hrozný pocit, když se mi vysypal po mohutném úderu hokejkou. Brečel jsem. Doma jsem měl stále zavřená ústa, ale stejně na to přišli. Vytrpěl jsem tolik od zubaře, že jsem se k němu potom už nikdy nebál. Nic horšího už mě totiž nemohlo potkat. Na spravení jsem si ovšem musel ještě dva roky počkat, protože zuby prý ještě stále rostly. A tak jsem měl celý chrup zase až v den věnečku v tanečních. Když mi otrnulo, samozřejmě jsem si z toho dělal legraci. Na holky jsem dělal smrtku a podobně.

V třinácti jsem propadl také různým nástrahám svého věku. Balili jsme s klukama listí z vína do papíru a tajně jsme kouřili u nás na záchodě. Když na to přišli rodiče, bylo zle. A zvláštní je, že teď, kdy bych mohl kouřit veřejně, vůbec mě to neláká.

Jako kluci jsme byli pány všech zahrad a chodili jsme krást ovoce. Měli jsme známou trasu asi přes dvacet zahrad a vybírali jsme to nejlepší. To ale všechno skončilo, včetně kouření, v patnácti letech.

Jednoho dne, kdy jsme se vypravili s klukama na lup, zorganizoval sám velký šerif strýc Dobíšek, obrovskou akci na záchranu zahrad. Tehdy všechny kluky chytili a hrozně dostali, já naštěstí utekl a vyčkával v jedné zahradě, až se setmí. Dostal jsem se bez úhony domů, ale nebylo to nic platné, stejně jsem schytal facek jako máku, protože naši věděli, že při žádné lumpárně nechybím.

A přesně v té době jsem propadl v hudební škole z houslí, ovšem z teorie. Musel jsem so tedy sedmý ročník zopakovat. Ve třinácti letech jsem se také zamiloval do své manželky. Viděl jsem její fotku vystavenou ve výkladní skříni Lokomotivy Přerov (plavecký oddíl). O pět let později jsem s ní začal chodit.“

Ivan Rössler

Foto Alexander Janovský (černobílé)

Foto Otto Dlabola (barevná)

Fotogalerie

Přidejte si nás na Facebooku

MAXParáda - 92. kolo

1 BASTARD

2 44 v klidu

3 ROckMAN S

4 diTa

5 Vesper

6 Brutální Jahoda

7 Sounds of Occupation