Registrujte se
Poděbradské Barvy léta letos poprvé navštívili Tata Bojs
19.07.2016 - 00:01
V areálu Jezera Poděbrady se o víkendu 15. – 17. července se konal již patnáctý ročník hudebního festivalu Barvy léta. Letos opět nechyběla každoroční stálice Tři sestry, program ale nabídl mnoho dalších kapel z celého žánrového spektra.
Letošní ročník neotřele zahájilo Hudební divadlo Karlín, které si připravilo více než půlhodinové pásmo vybraných muzikálových skladeb ze svého repertoáru, např. z představení Carmen, Jesus Christ Superstar nebo Bonnie a Clyde. Kromě méně známých tváří se na pódiu vystřídaly takové osobnosti jako Jiří Korn či Václav Noid Bárta, jehož vystoupení vzbudilo největší potlesk – z publika se dokonce ozývalo „Noid na hrad!“.
Prostor před stagí se postupně začal plnit před nástupem Michala Hrůzy a jeho Kapely Hrůzy, svou performanci odstartovali songem Duše do vesmíru. O pauzách zpěvák zmínil narozeniny klávesáka Káji i nedávný teroristický útok v Nice; před vstupem na festival byla totiž na památku vztyčena francouzská vlajka. Zazněly staré hity Zejtra mám i o něco pesimističtější Černý brejle, a aby se dav v letním počasí trochu ochladil, zahrála kapela novější hokejový song Zakázané uvolnění.
Po 18. hodině jemný pop-rock vystřídal tvrdší punk v podání Visacího zámku. Skupina se oblékla do barev tibetské vlajky vyvěšené na pódiu, Vladimír Šťástka se navíc klasicky ukázal s umělým čírem na hlavě. Pětice hudebníků samozřejmě nevynechala Známku punku a Traktor. Následující Wohnout, kteří nedávno oslavili kulaté 20. narozeniny, začali songem Dobrý den, pane Kohák – ovšem bez Jakuba Koháka – a rozloučili se dvojitým Svazem českých bohémů, který bezpochyby znají i jejich nefanoušci.
Těsně před setměním začali hrát Tata Bojs. Hned na začátku vzkázali, že tentokrát se budou na svou nejnovější tvorbu, načež spustili Filmařskou z alba Ležatá osmička. Poklona právem náleží Milanu Caisovi, který naráz zvládá zpívat i divoce bubnovat. První den festivalu uzavřela ve 23 hodin broumovská rock’n‘rollová formace Imodium.
Sobota se nesla ve znamení tvrdé hudby. Program v poledne zahájila rokycanská kapela Budulínek s originálním zvukem podobným ska, ale jasně vyzývajícím k pogu. Vystřídali je Braindead z Jičína, kteří se do toho opřeli tak, že jejich bicí byly slyšet téměř na míle daleko od areálu. Poměrně nové uskupení Rudolfine odlehčilo žánrové zaměření dne, stylem připomínají alternativní rock 90. let a výraznou zpěvačkou-frontwoman evokují skupinu No Doubt.
Kolem 15. hodiny nastoupil Ota Balage & Balage Band, který svůj žánr hodnotí jako funky-soul-rock. Podobně jako u Rudolfine zde v popředí figuruje nápadná zpěvačka, drobná blondýnka Tereza Kopáčková s krásně nakřáplým hlasem. Balage Band odehrál zajímavý cover Highway To Hell od AC/DC či Impossible od Jamese Arthura.
Zbytek dne již patřil výhradně punk-rocku a hardcoru. Před 17. hodinou se na stagi objevil Alkehol, jenž odehrál několik kousků příznačných pro název kapely: Život je krátkej nebo Piju jako duha. Zaujal i oblíbenou punkovou verzí Nonstop od Michala Davida. Nejlepší pogo si střihli fanoušci kapely E!E, která se ukázala po 18. hodině. Po nich následovali SPS a s nimi se už dav nechal slyšet, že „mezi punkerama se cítí líp“. Do nejoriginálnějších kostýmů se oblékli Doctor PP, od nichž na závěr zazněla slavná melodie z kultovní gangsterky Kmotr.
Pomyslný hlavní čas mezi 22. a 23. hodinou byl vyhrazen pro na festivalu nikdy nechybějící Tři sestry. Jejich velkolepá show s bohatými kouřovými efekty a plamenomety měla jednoznačně největší účast z celého festivalu. Rozjařený dav nepolevil ani po půlnočním vystoupení slovenských Horkýže Slíže a úplně konečné Vypsané fiXy, od které si návštěvníci mohli poslechnout i trochu jemnější sound.
