50 let v šoubyznysu - Benjamínci pro Bratislavu

21.03.2016 - 10:39

Jak už jsem se tady zmínil, před padesáti lety jsem působil jako tiskový tajemník Bratislavské lyry. Když se tak prohrabávám svým archívem, narazil jsem na článek, který se jmenoval Benjamínci pro Bratislavu. Je pro mne důkazem, že i velký mezinárodní hudební festival může dát šanci mladým a neokoukaným tvářím. O koho šlo?

Hana Pazeltová byla z oné trojice přece jen nejznámější. V rádiu se už hrála její úspěšná nahrávka Muži z Ria, studovala architekturu, výtvarnou školu a zpěv. Jako zpěvačka zpívala na nejrůznějších soutěžích, až si jí všiml Karel Vacek mladší (syn slavného skladatele, autora slavného tanga Cikánko ty krásná) a tak začala zpívat s různými orchestry a jezdit i do zahraničí (tím se v té době mínilo například NDR). Na festivalu v Bratislavě Hana Pazeltová zpívala písničku Prsten z trávy, ale nijak zvlášť se s ní neprosadila.

S Hankou jsem se později pracovně sblížil. Otextoval jsem pro ni písničku Koupím veselý den (desku Nancy Sinatra přivezl jako horkou novinku z cesty po USA můj pozdější tchán spisovatel Mirko Pašek) a protože písnička měla úspěch, spolupracovali jsme dál. Následovaly ještě dvě nahrávky s TOČR (Karel Krautgartner), a sice Černá růže a duet s Milanem Drobným Vstávej, už musím domů. Pokud vás písničky zajímají, najdete je na albu Černá růže 1966 - 1969 http://www.supraphonline.cz/album/2000-cerna-ruze-singly-1966-1969.

Ten letopočet 1969 je tam proto, neboť Hana Pazeltová v tomto roce opustila republiku bez souhlasu našich úřadů a dnes se věnuje architektuře a žije nedaleko Ženevy. Krátce jsme se potkali při její návštěvě Prahy před třemi lety. Bavili jsme se i o tom, že by měla chuť si tady zazpívat, ale myslím si, že už si tu chuť zase nechala zajít.

Další dva benjamínci vytvořili poměrně úspěšné duo. Karel Skalický a Bohumil Vaněk zpívali v kavárně Alfa (divili byste se, v kolika kavárnách v té době hrály živé orchestry a jací zajímaví interpreti se tam objevovali - byla to vskutku dobrá líheň, ze které vzešly i ty největší hvězdy!). Oba se narodili v roce 1944, oba byli v té době ženatí. A opět na jejich startu byly hudební soutěže. Na festivalu Bratislavská lyra jim byla přidělena píseň Miluji staré klobouky. Jako duo měli našlápnuto k velké kariéře. I na Lyře měli docela kliku, že jejich písnička se ocitla na stejném singlu jako oceněný hit Oh, baby, baby (B straně singlu se v tomto případě říkalo zlatý kočár a dost často se na něm objevovaly písně méně úspěšných skladatelů, ale za to redaktorů Supraphonu).

Karel Skalický a Bohumil Vaněk se však jako duo rozpadli a každý šel jinou cestou. Bohumil Vaněk zahynul 21. 8. 1968 v Mongolsku, kde byl s Karlem Dubou. Byl u toho tehdy Karel Vágner, který nehodu přežil.

Pokud jde o Karla Skalického, také už nežije. O jeho osudu jsem si krátce povídal s jeho bratrem Pavlem, rovněž hudebníkem, který kdysi měl skupinu Saturn a nyní provozuje nahrávací studio Jupiter. O svém bratrovi mi řekl: "Po rozchodu s Bohumilem Vaňkem Karel zpíval s orchestrem Ladislava Bezubky, se kterým v roce 1966 absolvoval tříměsíční turné po SSSR. V roce 1968 odjel (už jako zpívající bubeník) se svou kapelou do Jugoslávie, kde k nelibosti Pragokoncertu prodlužoval smlouvy tak, že tam účinkoval nepřetržitě celkem čtyři roky. Potom přišlo Rakousko, a znovu Jugoslávie".

Z Pragokoncertu odjížděl s povolením cestovat z Nové Gorice, kde hrál, přes Rakousko. Toho "při návratu" v roce 1975 využil k tomu, že z Rakouska odjel do NSR a tam požádal o politický azyl. Žil v Neussu, hrál v klubech po celé Evropě, jeho posledním angažmá bylo pendlování na lodi mezi Německem a Švédskem. Zemřel v nemocnici v Neussu, po vleklých zdravotních problémech, na selhání srdce v 58 letech. Pokud to chcete přesně, bylo to 28. 3. 2003. Za pár dní to bude třináct let.

Ivan Rössler