50 let v šoubyznysu - Waldemar Matuška

50 let v šoubyznysu - Waldemar Matuška

29.08.2016 - 10:41

50 let v šoubyznysu

Autor: Ivan Rössler

Ani se to nezdá, ale v příštím roce by se Walda dožil pětaosmdesáti let. Letí to jako voda. Nedožil se, bohužel, ani osmdesátky, stejně jako Jiří Šlitr, který by ji slavil v roce 2004. Proč to spojuji? Byl jsem v té době ještě na Nově a podařilo se mi prosadit speciální pořad právě k osmdesátinám Jiřího Šlitra. Věděl jsem, že musím přemluvit Waldemara Matušku, aby přijel do Prahy. Tak jsem zavolal na Floridu, kde Waldemar v té době pobýval, a první reakce byla jednoznačně odmítavá. „V únoru do Prahy? V tom zimním počasí by se mi tam špatně dýchalo, jó kdyby to bylo v létě, tak možná.“ No, nakonec jsem Waldemara přesvědčil a on skutečně na natáčení přijel. Všechno dobře dopadlo a tak jsem Waldemara i Olinu pozval na halušky k Čirině. Věděl jsem, že tam rád chodí a tak jsem mu chtěl alespoň trochu udělat radost.

Moc si z toho oběda nepamatuji. Waldemar neměl ideální náladu, moc toho nenamluvil, jen trochu nadával na Bushe. Jen si vzpomínám, že když si Olinka na chvíli odskočila, Čirina bleskurychle Waldovi vyměnila nedopité pivo za nové a na halušky mu nalila další várku špeku. Bylo mi jasné, že je Waldemar pod zdravotnickým dohledem své ženy. Bylo to naposled, kdy jsme se viděli, alespoň co si pamatuji.

Nedávno jsem s Petrem Martinákem točil tři pořady Filmových písniček Waldemara Matušky pro CS film a znovu jsem si tak připomněl tu obrovskou šíři jeho aktivit. Jen z nejslavnějších: Balada Mexiko Kida z filmu Limonádový Joe, v tom samém roce Kdyby tisíc klarinetů se slavnou Terezou. Jeho úžasný herecký výkon ve filmu Fantom z Morrisvillu, nádherné Hašlerovy písně v Podskalského filmu Ta naše písnička česká. A hlavně spolupráce s Vojtěchem Jasným: Dýmky a Všichni dobří rodáci. To setkání po letech, byť jen prostřednictvím filmu, bylo příjemné.

Dvakrát byl zlatým slavíkem. Hned napoprvé v roce 1962 a pak v roce 1967. Většinou byl druhý hned po svém rivalovi Karlu Gottovi. Ale nesoupeřil s ním, i když si to všichni mysleli. Byl jeho pravým opakem. Gott byl pracovitý, pilný, dřel. Waldemar si užíval a Gottovi také říkal: Jsi první, ale stojí tě to spoustu práce a úsilí. Já pro to nedělám nic, jsem druhý a docela mi to stačí.

V tom roce 1962 Zlatého slavíka nevyhrál jen Waldemar, ale i píseň, kterou tehdy zpíval s Evou Pilarovou Ach, ta láska nebeská. Po čtyřiceti letech (2002) jsme točili velký pořad, do kterého jsme pozvali všechny zlaté slavíky - zpěváky a zpěvačky. Pořad se také jmenoval Všichni zlatí slavíci a točili jsme ho na Žofíně. Psal jsem k pořadu scénář a postavil jsem ho na jednoduchém nápadu: každého zpěváka uvede nějaká osobnost ze showbyznysu. Pořad symbolicky uvedla právě vítězná píseň z roku 1962 a tedy Waldemar s Evou. Waldemar se v pořadu objevil ještě jednou a uvedla ho velice milým způsobem herečka, se kterou hrál ve filmech Limonádový Joe a Fantom z Morrisvillu – Květa Fialová. Snad se mi podaří ten pořad někdy nahrát, docela rád bych si poslechl, co tehdy Květa Fialová o Matuškovi řekla. Waldemar tehdy zazpíval Jezebel.

Když ještě trochu couvnu, jen o rok později, ulovili jsme Waldemara do pořadu Hogo Fogo. Byl to pořad, který jsme dělali s Hankou Zagorovou a Štefanem Margitou a do desátého dílu jsme pozvali právě Waldemara. Obvykle jsme nachytávky dělali jako pozvánku dopředu, ale u Waldemara jsme udělali výjimku a podrobili ho testu. Ten spočíval v tom, že jsme ho donutili, aby navlékl prsten své ženě Olze, ale pozor, měl ji poznat jen podle ruky, protože jsme Olgu zamíchali mezi jiné ženy a Waldemar viděl jen ony nabízené ruce. Naštěstí uhodl a rodinné drama bylo zažehnáno. Na závěr si ještě společně se Štefanem zazpívali finálovku Tuhle rundu platím já.

Svoje vzpomínání ukončím krátkým telefonátem, který jsem s Matuškou měl někdy v šedesátých letech, kdy jsem dělal rozhovor s Vladimírem Dvořákem a Zdeňkem Petrem o jejich Písni pro Kristýnku.  Obtelefonoval jsem všechny zpěváky, kteří ji do té doby zpívali: Vladimíra Salače, Richarda Adama, Milana Chladila a samozřejmě i Waldemara Matušku, který ji proslavil snad nejvíc. Tehdy mi do telefonu řekl: Možná, že jsem v životě potkal i živou Kristýnku, ale neuvědomuji si to. Jinak Kristýnka jako písnička se mi vždycky moc líbila. Dělal jsem ji v Dobrém večeru a zpíval jsem ji takové malé holčičce, kterou jsem ukládal ke spánku, protože asi každý ze souvislosti čekal, že ji budu zpívat krásné ženě. Jen tak na okraj bych mohl ještě dodat, že jsem s Milanem Chladilem nazpíval snad nejvíc písniček na ženská jména. A pak jenom těch Terez a Zuzan, kterým jsem byl za kmotra. Karel Štědrý má například jak Terezu, tak i Zuzanu. Zuzana dostala jméno podle písničky a Tereza také. Když se Tereza narodila, byli jsme s Karlem zrovna na zájezdě. Karel dostal telegram a tak si odskočil domů. Měl se do večera vrátit, ale do začátku koncertu to nestihl. Omlouval jsem ho a publiku jsem řekl: jestliže se mu narodila holka, tak vám ručím za to, že se bude jmenovat Tereza. A začal jsem zpívat Terezu. Karel se vrátil zrovínka, když jsem písničku dozpívával. A tak jsem mu řekl: zatímco ty se bůhvíkde touláš, já jsem ti tady pojmenoval dceru.

Snad jen na závěr: když měl Waldemar v roce 2009 pohřeb, přišlo na něj dvanáct tisíc lidí. Tak moc ho lidé u nás milovali. Waldemara totiž nemilovat nešlo.

Ivan Rössler

Foto Alexander Janovský

Fotogalerie

Přidejte si nás na Facebooku