Co „Primitivové“ provedou s pražskou Lucernou?

Co „Primitivové“ provedou s pražskou Lucernou?

04.08.2017 - 12:54

Rozhovory

Autor: Ivan Rössler

Ivan Hajniš Je český bluesový zpěvák, kytarista, hráč na foukací harmoniku a v neposlední řadě legenda československého undergroundu.

Ivan Hajniš, hvězda prvních dvou ročníků Beatového festivalu, je zapsán do historie českého bigbítu jako frontman The Primitives Group, první udergroundové kapely v Evropě, jedné z nejúspěšnějších a nejoriginálnějších českých rockových kapel 60. let. „Primitivové“ jsou uváděni jako první kapela na světě, která začala používat při koncertech doplňující efekty, jako ohně, peří, živé ptáky, ryby aj. Členové kapely se také malovali podle motivů hvězd z Kabaly. –

Tak začíná profil Ivana Hajniše na stránkách kapely The Primitives Group. Skupina bude jako jedna z osmi skupin hrát na letošním Československém beat-festivalu po 50 letech v pražské Lucerně. Koncert se uskuteční 17. prosince od 17.00 hodin jen pár dní před skutečným jubileem. S Ivanem Hajnišem jsem se setkal v jedné karlínské hospůdce při jeho pražské návštěvě. Současným domovem Ivana je totiž švédské Malmö.

Jak jste se vůbec na festival dostali, ptám se.

Byli jsme už slavní. V té době jsme už hráli třetí rok. Vznikli jsme už v roce 1965, tehdy jsme se ještě jmenovali Primitivové. Jméno jsme si změnili na The Primitives group až v roce 1967- První koncert s tímto jménem jsme odehráli na společném koncertě v Nuslích, kdy před námi vystoupil poprvé Michal Prokop a jeho Framus five…

Pokud vím, první ročník moc nezaujal, zejména kritiky, to až ten druhý. Kterého z těch dvou si ceníš víc?

Já si cením obou ročníků. Bylo to něco fantastického, jaký zájem to vzbudilo u všech mladých fanoušků, kteří se najednou v bolševickém temnu cítili svobodně. Každý rok byl ale trochu jiný. V prvním ročníku jsme měli víc ohňů, v tom dalším už jsme přidali i spoustu psychedelických efektů.

Kdo vám ty scénické věci pomáhal vymýšlet?

Měli jsme tým, ve kterém byl třeba Ivan „Magor“ Jirous, jeho žena Věra, fotograf Jan Ságl a zejména jeho žena Zorka, v té době velmi progresivní malířka. Navrhovala nám kostýmy. Věra zase přišla se znaky kabaly, kterými jsme si pomalovali obličeje

Proč zrovna Kabala?

No tak Věra ji v té době studovala, chtěli jsme tomu dát nějakou mystiku. Slavná USA kapela The Kiss se malovali jako cirkusoví klauni. My jsme deset let před nimi měli na obličejích a tělech planety z Kabaly …

Nebylo to na tu dobu trochu moc provokativní?

V té době jsme měli štěstí, staří komunisté se tehdy s mladými prali o vládu, takže na nás kašlali. Strefili jsme se do toho tak zvaného Pražského jara. Bolševici se hádali mezi sebou, takže neměli čas nás zakazovat.

 

Kdy vlastně vaše kapela oficiálně skončila, kdy a kde byl poslední koncert?

V dubnu 1969, kdy jsem emigroval. Který koncert byl poslední, snad ten Bird Feast. To bylo v Music F klubu. Dělal se tam nejen Bird Feast, ale i Fish Feast. Byly to vlastně koncerty věnované živlům. Chtěli jsme také udělat obrovský koncert právě věnovaný ohni. Měli jsme to naplánované v lomu a v pozadí pak lom vyhodit do vzduchu. Jenže z toho bohužel sešlo. 20. srpna 1968 jsme natáčeli s režisérem Janem Němcem hudební film pod rozestavěným Nuselským mostem. Tam jsem zpíval Light my fire od the Doors lítal jsem mezi šutry, kusy betonu a dráty a zapaloval ohně. Muselo to být fantastické koukání … bohužel – ztratilo se to!!! V noci 21 srpna naší republiku napadly hordy okupačních vojsk Varšavské smlouvy a režisér Jan Němec pochopitelně vyrazil do ulic tuto pohromu natáčet.

Co tě lákalo na těchto poměrně neobvyklých akcích?

Byli jsme blázni, rockeři, mladíci, honící každý den nové holky. Na podiu jsme řádili a cítili jsme se svobodní, když jsme kontrolovali řádící dav publika před námi.

Když jsi v roce 1969 emigroval, šel jsi místo na Západ na Sever. Proč zrovna Švédsko?

Tak potkal jsem jednu švédskou turistku, něco jsme spolu měli, a pak tady byla švédská kapela Mecki and Mark Men se zpěvačkou Anki Lindqvis, možná se na ně pamatuješ, byli na beat-festivalu v roce 1968. To byli správný máni, měli Marshally, Hammondy,kytary Fendr atd. tak jsem si řekl, že to je asi ta správná země pro muziku. Rakousko bylo pro mě moc konzervativní. Tam měli jen ten švarcdort a kafe a v neděli se slavnostně oblíkli na procházku po Vídni, ale nějaký ten rock and roll tam nebyl.

Čím ses celá ta leta ve Švédsku zabýval?

Tak odpracoval jsem si všechny možné i nemožné práce. Takže jsem vlastně začínal s holejma rukama od píky. O tom se můžete dočíst v knihách Emigrace Primitiva nebo Ukradené děti , které jsem u nás doma vydal..

A co muzika?

Muzika byla pořád. Byl jsem v různých kapelách, hrál jsem i sám solo jako trubadour, s kytarou a harmoničkou na krku po pubech, na trajektech ale i pro seniory v domovech pro důchodce po celé Scandinavii, prostě jsem řádil.

Primitives Group jste obnovili poměrně nedávno.

Loni v srpnu - a za tu dobu jsme odehráli několik desítek koncertů. A máme zase kolem sebe fantastické lidi, kteří nám pomáhají. Používáme různé efekty, prostě je to zase show.

Co vás vedlo k obnovení kapely?

Měl jsem několik kapel. Jednu jazzovější – The New Blues Band, s tou jsme hráli hodně po jazzklubech, třeba v Redutě, Ungeltu apod. Celý život jsem měl rád blues. Ten jsem hrál na všech lodích, které jezdí na severu ze Švédska do Finska, Estónska, Norska, Dánska, Německa. Ta druhá kapela se jmenovala Dr. Tom’s Blues Cabin. Ti se mnou objezdili několikrát dokola celou Skandinávii. A byli to dobrý rockeři. Postupem času na mně začali tlačit různí lidé, že by bylo dobré obnovit Primitivy. Nějakou dobu jsem odolával ,,26 let,, Před rokem, na našem koncertu s Dr. T.B.C bandem v jednom klubu U Strýčka v Nymburku mě moji kamarádi přemluvili, že mi seženou správný muzikanty a že musím znovu postavit Primitivy. Slíbil jsem jim, že se pokusím a vyšlo to.

Nakonec se dalo dohromady pár muzikantů, začali jsme zkoušet a hrát a zjistili jsme, že to funguje i po letech. Z původních zakládajících členů The Primitives Group se mnou hraje už jen kytarista Zdeněk Burda. Ten byl léta šéfem kapely německého zpěváka Roy Blacka. To byl takový německý Gott, ale už nežije. Pak s námi hraje bubeník Josef Havlíček. To je také legenda: hrál s Cardinals, pozdějšími Kardinály, s Petrem Novákem s Radimem Hladíkem s Schilingrem a mnoha dalšími. Na klávesy s námi hraje Jarda Šantrůček, zahrál si např: s Viktorem Sodomou, s Petrem Spáleným, ale i jazz s Janou Koubkovou. Baskytarista Ivan Drimaj se otřískal na bigbítových tancovačkách na Severní Moravě. Se mnou řádil na mnoha koncertech pod názvem Ivan Hajniš and Dr. T.B.C band. Jak vidíš, samí skvělí muzikanti.

Jak bude vypadat vystoupení 17. 12 v Lucerně?

Zahrajeme první skladbu a Lucerna bude rozbitá, takže nevím, jak to bude vypadat dál.

Přidejte si nás na Facebooku

MAXParáda - 94. kolo

1 BASTARD

2 44 v klidu

3 ROckMAN S

4 diTa

5 Sounds of Occupation

6 Luděk Minka

7 Anomie

8 Pankix

9 U.K.B. rock Praha

10 Final Destiny