Noční dravci z Turba vydávají novou desku

Proč deska nese název ,,Noční dravci"?  

Jak už jsem zmínil. Název Noční dravci dal albu Vladimír Kočandrle, .. a dává to smysl, protože to byl asi jediný název ze 13 songů alba, který se dal zároveň použít pro název alba. Myslím, že to byla nejlepší volba. Teď už si nedovedu představit, že by se album jmenovalo jinak. 

Které skladby plánujete zahrnout do koncertního playlistu a na které  písně jsi nejvíce pyšný?   

Tohle je můj vnitřní průser, se kterým se musím poprat a sám v sobě si to vyříkat. Protože se mi líbí všechny songy. Zatím jsme nad užším výběrem nevedli debatu. Vzhledem ke Covidu a stavu společnosti se dá předpokládat, že na toto téma bude velký prostor, protože si dřív jak v dubnu nezahrajeme. A to jak se říká: Kdo ví, jestli! Až to bude hodně aktuální, nechám ten výběr na fanoušcích a jejich poptávce, a samozřejmě na názoru vydavatele a kapely. Bude to de facto takový společný průsečík názorů. A určitě uděláme ankety, který nám napoví, co fanoušci chtějí. 

Předchozí album Žár vyšlo před osmi lety. Proč tak dlouhá autorská pauza?  

Nebylo dobré klima. Bylo to období možná jakési ponorky. To je stejný jako v manželství. Nejdřív šílená láska, pak pomalé ochlazení vztahů a stereotypu. který vyústí v krizi. A pokud se krize překoná, zase je pohoda a vztahy se narovnají, vše se odpustí a jede to dál. Když opadla blbá nálada a i s příchodem nového člena se vyčistil vzduch a najednou přišla obrovská chuť tvořit. A myslím, že je ta energie z alba cítit. Album přišlo v pravý čas. Klukům děkuju, že to se mnou vydrželi. Někdy jsem strašně paličatej. 

Na jakých platformách ,,Noční dravci" vyjdou? Plánuje se i vydání na LP?   

Album je v prodeji jak ve své fyzické podobě CD ve všech prodejnách s nosiči, tak i v digitální formě, například Youtube Music, Spotify, iTunes ...   LP na klasickém vinylu zatím neuvažujeme. Ale pokud by se zvedla velká poptávka, tak samozřejmě i to je možné vydat. Toto rozhodnutí má v plné kompetenci náš vydavatel Warner music. Nikdy neříkej "Nikdy".

Rok 2020 je nejen pro hudební scénu, ale pro běžný život krizový. Díky pandemii covid muzikanti nemohli účinkovat a světlou chvilku mělo léto, kdy se na pár týdnů ,,rozjel" kulturní život. Jak by jsi za kapelu zhodnotil tento rok? 

Ze 70- ti koncertů, když jich odehraješ stěží 15, tak to se špatně hodnotí a ještě hůře ohlíží. Kdyby v roce 2020 nevyšlo nové album, raději bych na tento rok chtěl zapomenout. Je to velkej průšvih. Dopady obrovského poškození, jak kulturního, tak ekonomického, nás teprve čekají. Jsme v tom bohužel všichni. 

Jak jsem zmínil v úvodu, příští rok kapela oslaví čtyřicet let na české hudební scéně. Plánujete pro fanoušky něco speciálního? 

Víš,... ono to plánování je tak trochu na vodě. Plánovat můžeš co chceš. Ale nikdo neví co bude zítra. Myslím, že reálně začneme plánovat až uvidíme alespoň to pověstné světlo na konci tunelu. Nechci být příliš pesimistický, ... ale tohle je realita. Co můžeme plánovat, když nevíme jestli budou povolené akce a pokud by byly povolené, tak pro kolik osob? Jestli budou i příští rok limity, tak všechny velké akce jdou do kopru. Budu se cítit, jako malé děcko, které smí dát do pusy lízátko, ale nesmí sundat obal. Chceme samozřejmě hrát a toužíme to rozjet na pořádných velkých rockových festivalech. Podpořit prodej nového alba a hrát řadu nových pecek Live. A chceme a plánujeme album pokřtít napříč republikou. A užívat si s fanoušky 40-té výročí Turba. Ale co bude v létě roku 2021 neví nikdo. Takže ano, chceme, plánujeme, chtěli bychom, ale to je teď tak všechno. 

Tuším správně, že jsi v Turbu osmnáct let? Takže i Ty prožíváš takové výročí.  Jak hodnotíš osmnáct let v jedné kapele? 

Gizzy podívej, těch 18 let bylo fakt těžkých. Ale s odstupem času i na ty těžký chvíle začínám pohlížet jako na životní zkoušku a na něco, co tak prostě mělo asi být. A kdybych to chtěl nějak smrsknout do jedný myšlenky: Jsem osudu vděčný za to, že jsem měl tu čest hrát v jedné z nejvýraznějších kapel české rockové scény. Že to nebylo zadarmo ví všichni, kdož to celé sledují a mají přehled, nebo byli u toho. 

Při diskuzích s mnoha muzikanty jsem často slýchával větu. ,Můžeš nahrát sebelepší desku, sebelepší song a rádia to nezahrají. Rádia hrají pouze pár vyvolených". Zastáváš tento názor taky, nebo si myslíš, že muzikanti všichni mají stejnou startovací čáru? 

Stejnou startovací čáru nemají ani náhodou. Všichni se narodíme nazí, ale někdo do chudoby a někdo má bohaté a vlivné rodiče. Atd. Atd... To by bylo na filozofické téma. Na toto téma taky v průběhu života pohlížím různě. Před 20 lety jsem měl jiný názor, před 10ti také jiný. A dnes také odlišný. Dřív jsem si skutečně myslel, že bez rádií a bez televize jsi úplně ztracený. Dnes už si to nemyslím. Lidi si najdou to, co si najít chtějí. Lidé nejsou hloupí a umí si najít cestu k tomu kam je to táhne a co je osloví. Dokážou si to mezi sebou neuvěřitelně rychle sdílet a předávat a šířit. To i v době internetu a nebo dávno předtím. A najdou si to i když jim to rádia nenaservírují na zlatém podnose. Má to ale jeden háček. Musíš být prostě dobrej a trčet z davu. Jinak se ztratíš. Jasně, cesta vzhůru je bez mediální podpory pomalejší a trnitější. Ovšem zase na druhou stranu trvalejší. Protože jsi to vybudoval odspoda. Vyjezdil jsi to koncerty, musel odehrát stovky, ba tisíce vystoupení a základna fanoušků rostla pomalu s každým odehraným koncertem. A takový fanoušek tě začne opravdu milovat, protože je s tebou v přímém kontaktu a doslova s tebou sroste. Dokáže s tebou cítit, když ti to zpívá, ale taky dokáže s tebou prožít peklo, když máš horečku, hlas neposlouchá, ale ty přesto jdeš na pódium s antibiotiky v krvi a dáváš to na 60 procent s bídou. Ten kdo se stane mediální hvězdou přes noc, protože si ho všimli v Superstar, je asi hrozně jinak fajn a obrovský boom pro zpěváka. Ale co dál??? Vždycky to je jenom začátek a pokud ten začátek nemá další úspěšné pokračování, tak spadneš stejně rychle, jako jsi se přes noc stal hvězdou. A pád z výšky bolí vždycky nejvíc. Zkus si spočítat kolik zpěváků se vyšvihlo v Superstar a podobných pořadech, a kolik jich z toho množství ještě funguje a jsou úspěšní? Zbyde ti opravdu jenom malá hrstka. Rádia a televize jsou nesporně mocné médium. Ovšem nikoliv nepostradatelné. Rádia totiž musí hlídat náladu ve společnosti a té společnosti se přizpůsobovat. Rádio musí, protože slouží veřejnosti a z veřejnosti de facto žije. Ale kapely se rádiu a televizi nepřizpůsobují. Kapela a zpěvák totiž razí cestu. To je pro muzikanta dobrá zpráva. Špatná je naopak ta, že ne každému se podaří tu cestu prorazit. Ovšem, to je zase velká motivace na sobě makat. A takhle bychom se mohli na toto téma bavid dokola, je to začarovaný kruh. Ale jinak moc děkuju za tuhle otázku. Miluju témata, na která se neptá každý, jinak je rozhovor nudný. A já se vážně při psaní rozhovoru s tebou nenudím. :)) Fakt, upřímný dííík!

Na předchozí otázku trošku navážu. Co bys poradil jako zkušený  rockový muzikant začínajícím interpretům, kapelám? 

Vydržet a i když se zdá, že je všechno marný, pokračovat. A jít si za svým snem. Prostě se z toho negativního vždycky vyspat a jít dál. 

Je koncert, který pro Tebe byl kariérním vrcholem? Který to případně byl? 

Měl by to být paradoxně koncert, který spustil lavinu zájmu. A díky němu jsem vlastně i dostal angažmá v Turbu již v roce 1986, což byl Festival politické písně. Dneska už z podstaty vzpomínám na ten festival, jako na propagandu a snahu komunistů získávat do svých řad umělce. Ale v mém případě se jim to nepovedlo. A navíc, já sám bych se tam nikdy nepřihlásil. Prostě jsem tam byl přihlášen A BASTA! Takže milí komunisté, děkuji vám, že jste mne zplodili a odstartovali, ale moje srdce vám nikdy nepatřilo a patřit nebude.  :))  No a jinak beru každý koncert za svůj kariérní vrchol, i kdybych hrál pro 5 lidí v Horním Počáplově. (smích) Abych ale byl upřímný, čím více lidí je na koncertě, tím větší smysl mi to dává a o to krásnější pocity přijdou jako lavina, když se všechno povede, tak jak má. 

Teď trošku odbočím od kapely Turbo. Dokázal bys vyjmenovat pět zásadních interpretů a desek, které Tě hudebně ovlivnili?

Ne to bych nemohl. Protože by mně hryzalo svědomí, že jsem někoho zapomněl. A jsem tak široce ovlivněný obrovským množstvím kvalitní muziky, že to vměstnat do pouhých 5-ti prostě nejde. Ale na jeden moment nikdy nezapomenu. Bylo mi tehdy 14 let. Ve škole o přestávce šel můj spolužák po chodbě školy a měl v ruce kazeťák, (kazetový magnetofon) a na plný koule se rozléhalo po chodbě školy T.N.T od AC/DC. Vůbec jsem tu kapelu neznal a mně to doslova šokovalo. A v ten moment jsem už věděl, že chci být zpěvák a kytarista. Sen se mi splnil. A to i přesto, že jsem to tenkrát vidět očima naivního nezkušeného mladého puberťáka. Zkrátka se zrodil sen a já za ním šel. Začal jsem sledovat západní rockovou scénu, zajímat se o kapely a zejména kytaristy. Od té doby mne to tak vzalo, že jsem u toho zůstal. Láska na celý život.  

Děkuji Ti po téměř šesti letech za další skvělý rozhovor.  Na závěr bych rád popřál Tobě a celé kapele spoustu úspěchů s novou deskou a snad brzy i na koncertním tour. 

Mockrát děkuju za rozhovor a doufám, že není poslední. Tak zas za 6 let? Píšu si do kalendáře. :))))))))) No, ale vidět se můžeme kdykoliv. Jsi vždy vítán Gizzy.

Grigorij Gizzy Orljanski

Foto: Evina Schmidová