50 let v šoubyznysu - Jan Schneider

29.02.2016 - 06:46

Tahle fotka je padesát let stará. V roce 1966 se uskutečnil první ročník vůbec prvního popového mezinárodního festivalu u nás. No, u nás, z dnešního hlediska to bylo v zahraničí. Šlo o festival Bratislavská lýra (oficiální název byl I. Medzinárodný festival tanečnej piesne). Byl jsem na tomto festivalu angažován jako tiskový tajemník, tak jsem v tomto roce nepsal skoro o ničem jiném, abych si honorář za svou práci zasloužil. K festivalu jsem se dostal docela zajímavým způsobem. Když jsem po žloutence utekl z národního podniku Kaučuk, ocitl jsem se na volné noze. A už nevím kdo, mne doporučil jako pracovníka propagace Divadla Jiřího Wolkera. V pasáži, kde bylo toto divadlo (Dlouhá 39, adresu vím zpaměti dodnes) sídlil také sekretariát Mezinárodního jazzového festivalu. A protože jsem v té době psal už pro Večerní Prahu, seznámil jsem se s tajemníkem tohoto festivalu Janem Šternem. Jazzový festival se v Praze konal poprvé už v roce 1964. Panu Šternovi se nejspíš zalíbila moje pracovitost a tak, když tento sekretariát - díky svým zkušenostem - dostal na starost část organizace Bratislavské lýry, angažoval mne do zmíněné funkce tiskového tajemníka. Bylo mi jednadvacet a tak to byla šance.

Byl vytvořen smíšený slovensko-český tým a já se ocitl uprostřed skvělých profesionálů. Prezidentem festivalu byl znamenitý hudební skladatel Miloslav Ducháč (spolupracoval s orchestrem Karla Vlacha) a organizačně a zcela perfektně to celé řídil Harry Macourek.

Vím, že první ročník uváděl Vladimír Dvořák, který mne tehdy požádal, abych pro jeho scénář připravil podklady. Měl jsem totiž k dispozici veškeré materiály zahraničních hvězd. Už si asi nevzpomenete, že tehdy do Bratislavy přijel Hugues Aufray, Udo Jürgens, Susan Maughan, řecká šansoniérka Niki Kamba a řada dalších.

Součástí festivalu byly i dvě soutěže (příště napíšu něco o té druhé). Ta první je známá, byla to soutěž písniček. V roce 1966 ji vyhrála píseň Vieroslava Matušíka a Elišky Jelínkové Mám rozprávkový dom. Byl jsem u toho, když Gotta přesvědčovali, aby tu písničku zpíval. Věřil víc druhé písni, kterou napsali Jaromír Klempíř a Jiří Štaidl a která se jmenovala Pošli to dál. Ta nakonec dostala cenu kritiky. Zabodovala ale píseň Bohuslava Ondráčka a Jana Schneidera Oh, baby, baby s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou. Na fotografii je stříbrná lýra vyfotografovaná. Autor textu Jan Schneider je vpravo, já vlevo.

Ke Schneiderově písni mám zajímavou vzpomínku. Na festivalu byl akreditován i jeden novinář Hlasu Ameriky (doba se uvolňovala, Slovensko bylo vždycky trochu volnější než my a tak to bylo možné). Nevím, jak se jmenoval, ale jezdil americkým bourákem z Vídně, kde se pro jistotu ubytoval. Když jsme šli s Honzou Schneiderem po nábřeží směrem k místu, kde se festival konal, tento americký bourák nás míjel. Zastavil u nás a redaktor Hlasu Ameriky nás vyzval: Pojďte si něco poslechnout. A z rádia, z vysílání Hlasu Ameriky zazněla píseň Oh, baby, baby. Na to nikdy nezapomenu.

Ivan Rössler