Budoár staré dámy vydávají album o světě, který zahlcuje, a chvílích, které zachraňují

24.09.2026 - 15:36

Zprávy

Na desce V úplně pitomé době míchají práci, péči, zprávy i současnou poezii s elektronikou, humorem a nadhledem  

Brněnská kapela Budoár staré dámy se na novém albu V úplně pitomé době vrací k písničkovitější podobě své tvorby a zároveň otevírá témata každodenní práce, péče, nastavování hranic, společenského zahlcení i drobných momentů, které člověka dokážou zachránit uprostřed přetlaku. Texty Marty Kovářové se tu potkávají se slovy pěti současných básníků a básnířek napříč generacemi, zatímco zvuk kapely rozšiřují vrstvené kytary, elektronika, terénní nahrávky i akustické detaily. 

Název desky vychází z fragmentu skladby Dotklo se mě něco nadpozemského, ale v úplně pitomé době. Není jen povzdechem nad současností, spíš zachycuje zvláštní rozpor: i v nevhodném, absurdním nebo vyčerpávajícím okamžiku se může objevit něco, co meze člověka překračuje. „V úplně pitomé době je více než kritikou současné doby překvapením, nevhodným okamžikem, absurdní konstelací, ve které zažíváme momenty, které nás třeba přesahují,“ říká Marta Kovářová.

Textově je novinka rozmanitější než předchozí Kostřičky, postavené výhradně na básních Lubora Kasala a laděné ponuřeji i artificiálněji. Na albu V úplně pitomé době se kapela vrací k písničkovitější podobě, víc zapojuje hlasy celé sestavy a zachycuje dobu, v níž se člověk učí nastavovat hranice volného času, pomoci a angažovanosti, zatímco se na něj valí výzvy, informace, diagnózy a „nutnosti“. 

Příběhy jednotlivých skladeb se skládají do mozaiky všedních situací, které se najednou ukážou jako větší, než se zdály. Vstávej saláte mluví o únavě z povinnosti neustále přinášet radost, Tahat klacky domů vyrůstá z dětské radosti dcery Marty Kovářové a otevírá téma vstřícnosti vůči cizímu. Babičko vychází z deníkového zápisu staré paní a z nadhledu stáří, Opatrně na text Petra Hrušky pracuje s křehkostí komplexních systémů, Reset podle Jana Škroba míří k dalšímu levelu, v němž člověka pořád stahují vlastní kořeny. Kůže zkoumá, kolik vrstev ze sebe člověk může svléct, aby pořád zůstal sám sebou, Krabice na text Eleny Pecenové si pohrává s představou zabalení současného já do budoucna. Kopali, hrabali obsahuje nejosobnější text desky i metodický návod, jak se z emočně vysilující situace dostat zpátky k sobě, a Úhoři s textem Petra Kováře zachycují nepolapitelnost přítomného okamžiku. 

Dvě písně z alba už předem představily také videoklipy. V To nemůžu být já se Budoár staré dámy opřeli o báseň Kamila Boušky a téma kancelářské únavy, naučených pracovních gest a chvíle, kdy se člověk zahlédne zvenčí a najednou sám sobě připadá cizí. Zprávy ukázaly opačný pól alba: chrchlavou apelativní kytarovku o záplavě negativních zpráv, v jejímž klipu se kapela stylizuje do televizních moderátorů absurdního stavu světa. 

Hudebně deska rozvíjí vrstvení známé už z Kostřiček, ale přidává výraznější elektronické bicí, syntezátory, terénní nahrávky i nové kytarové efekty Marka Laudáta, které místy připomínají varhany nebo klávesy. Do zvuku se vrací také dechový MIDI kontroler, tentokrát v syrovém podání Marty Kovářové. Vedle elektrických kytar, baskytary a bicích se objevují klavír, harmonium, metalofon, trumpeta, akustická kytara i další drobné detaily. „Chlapci z kapely mi řekli, že bych mohla konečně zase někdy složit písničky, které se dají zpívat. Tak jsem je během dvou zim složila a měla radost, že se více hlasově zapojí celá kapela,“ popisuje Kovářová vznik nového materiálu. Album vznikalo postupně ve dvou fázích, v létě 2025 a v únoru 2026 ve studiu Indies. Produkce se ujal bubeník Petr Fučík, který s hrubým materiálem dál pracoval a doplňoval jej o další aranže a nástrojové vrstvy. Nahrávání, mix i master měl na starosti zvukař, hudebník a producent Broněk Šmid. 

Album V úplně pitomé době, sedmá řadová deska Budoáru staré dámy, vychází 25. září u Indies Scope na CD, LP i digitálně. Na nahrávce hostují dívčí voicebandové trio Voicebabes, ženský sbor Kolegyně korále z Dolní Cerekve, brněnský rapper Erkyll a trumpetista Martin Dvořáček; grafiku a kreativní vizuální koncepci alba připravili František Eliáš a Marta Kovářová. Kapela desku pokřtí 3. října v brněnském Klubu Leitnerova, kde zahrají také Erkyll a Voicebabes, a 17. října v pražském Klubu Kaštan se Schrödingerovou kočkou a básníky Kamilem Bouškou, Elenou Pecenovou a Janem Škrobem. 

Tracklist V úplně pitomé době

1. V úplně pitomé době
2. Vstávej saláte
3. Zprávy
4. Tahat klacky domů
5. Babičko
6. Opatrně
7. Reset
8. Kůže
9. Krabice
10. Kopali, hrabali
11. Úhoři
12. Nemůžu být já 

Aktuální koncerty
3.10. Brno, Klub Leitnerova + Erkyll + Voicebabes, křest alba
16.10. Liberec, Klub Stamina + Jakub Regner
17.10. Praha, Klub Kaštan + Schrödingerova kočka + básníci: Kamil Bouška, Elena Pecenová, Jan Škrob, křest alba
14.11. Břeclav, Pixla

Budoár staré dámy je osobitý nářez energie, humoru a podivnosti, vyrůstající z alternativně rockových brněnských kořenů. Obrazotvorné texty čerpají z rozviklané reality, kterou drží pohromadě nezaměnitelný, naléhavý hlas frontmanky Marty Kovářové. Zpěvné refrény se tu zjevují v nečekaných, hravých aranžích kytar, rytmiky a elektroniky. Od roku 1998 kapela nepřestává hledat, zkoušet a hrát si – s písničkou, zvukem i vlastní historií. Vedle alb Na hraní (2002), My o vlku (2005), Dobrou noc, světlo (2008), Láva (2012), Sůl (2017) vydala také výroční 2LP Archivály (2018) a soundtrack k dokumentu Jiříkovo vidění (2023). Poslední řadovou deskou zůstávají Kostřičky z roku 2020. Současnou sestavu tvoří zpěvačka, kytaristka a hráčka na dechový MIDI kontroler Marta Kovářová (roz. Svobodová), zpívající baskytarista Tomáš Ergens, zpívající kytarista Marek Laudát a bubeník Petr Fučík, který zároveň obsluhuje pady a přidává hlas.