Sebastien - Dark Chambers Of Dejà Vu

Sebastien - Dark Chambers Of Dejà Vu

07.01.2016 - 19:00

Recenze

Autor: Medyed

SEBASTIEN se ruku v ruce s tímto albem podařil vpravdě husarský kousek, který sice byl poměrně očekávatelný (na což jsem přišel až poté, co jsem zpětně vyslechl prvotinu Tears Of White Roses), ale toto potěšující zjištění tím není nijak degradováno. Power metalový šuplík je v celosvětovém měřítku dosti přecpán, tuzemská situace je ovšem o něčem zcela jiném a o to více „Dark Chambers Of Dejà Vu“ ční nad početně chudou konkurencí společně se zatím posledním počinem EAGLEHEART za asistence POWER 5 a SALAMANDRY (předem se omlouvám, pokud jsem vlivem své neznalosti někoho opomněl). SEBASTIEN si vystačí se zajetými postupy, žádné boření zdí a hledání nových obzorů se nekoná, ovšem co je hodno aplausu, je lehkost a přirozenost, s jakou je album vystavěno, jeden by měl pocit, že to všechno vlastně šlo málem samo od sebe, což samozřejmě nešlo. Stačí se zaposlouchat a ta zdánlivá jednoduchost dostává naprosto jinou podobu, stává se z ní propracovaná a rafinovaná čitelnost, což skloubit v takto funkční  a emočně vyvážený celek nebyla žádná legranda. Ten subjektivní pocit načichlosti MASTERPLANem zmizel velmi rychle – každý producent má svůj vlastní rukopis a producentská taktovka Rolanda Grapowa je prostě slyšitelná a jako kritérium kvality nebo nekvality hudebního obsahu alba nehraje významnější roli a v případě invenční bídy by toho moc nezmohla.

„Dark Chambers Of Dejà Vu“, jakkoliv je poměrně typickým „power“ albem, nabízí k objevení spoustu sympatických přesahů mimo power metalové mantinely, které nemusí být na první pokus slyšitelné, ale je jich tam více, než dost, funkčně a organicky zasazených do celku. Proto jsem úvodem hovořil o husarském kousku, „Dark Chambers Of Dejà Vu“ má schopnost chytit a zaujmout hned zpočátku, aniž by v zápětí chytilo prvoplánový komplex a rychle vyšumělo – přesně naopak – nadále roste a rozkvétá a všechny ty aranže, vychytávky a drobné skopičiny jsou jasněji patrné a mé osoby se pozvolna, ale jistě počíná zmocňovat až nekritické nadšení. Vyhnu se rozborům skladby po skladbě, albu jako celku by to příliš neprospělo, ba obráceně. „Dark Chambers Of Dejà Vu“ tvoří semknutý a kvalitativně vyrovnaný celek, přičemž kvalita je v tomto přypadku neoddiskutovatelná a nelze o ní hovořit v tuzemských parametrech. Potom se, ač jej nelze opomenout, výčet hostů zvučných jmen dostává do pozice finálního podtržení a součtu dobytých území, přičemž se nejedná o žádná béčka neřku-li ořezávátka psacích potřeb. Ale jak již bylo zmíněno v případě producenta a s ním spojeným luxusním zvukovým pozlátkem, bez nepochybné kvality by album nespasila ani účast Zaka Stevense (SAVATAGE, CIRCLE II CIRCLE), Ailyn (SIRENIA) a nikoho menšího než Tonyho Martina (BLACK SABBATH).

SEBASTIEN bez pochyb potvrzují své výsostné postavení na domácí scéně a zcela bez obav si dovoluji tvrdit, že mají dostatek potenciálu směle konkurovat armádě zahraničních konkurentů, z nichž některé s prstem v nose strčí do kapsy. Otravný hnidopich by jistě našel své opěrné body a poukázal by na ten, ten a tento nedostatek, ve finálním výsledku však toto nebude znamenat nic, co by na kouzlu a kvalitě „Dark Chambers Of Dejà Vu“ nějak ubíralo. Pokud bych navíc krom slovního hodnotícího výhřezu používal bodování nebo snad probůh něco jiného, SEBASTIEN by ode mě vyfasovali plný počet.

Medyed (Metal-Line)

Fotogalerie

Server Error

Server Error

We're sorry! The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Please try again later.

error 500