Critical Acclaim: Je důležité, aby se kapely navzájem nebraly jako konkurence

Critical Acclaim: Je důležité, aby se kapely navzájem nebraly jako konkurence

05.05.2016 - 22:45

Rozhovory

Autor: Dominik Holomáč

Nová a hlavně velmi talentovaná kapela, která je důkazem toho, že když se chce, tak to jde. Řeč je o přerovské crossoverové bandě Critical Acclaim, která si i přes svoji krátkou dobu působení na hudební scéně dokázala získat poměrně značné množství fanoušků. Rozhovor, ve kterém se kluci rozpovídali o svém novém debutovém albu, ale i o svém názoru na českou a světovou scénu, si můžete přečíst níže.

V jaké době a za jakých okolností jste se dali dohromady?
Standa: Ta doba je strašně neurčitá, je to pár let, kdy jsme si řekli, že by bylo dobré rozjet kapelu. Tehdy jsme ale byli pouze dva členové a chyběl nám zpěvák. Samozřejmě fenomén dnešní doby facebook zaúřadoval a netrvalo dlouho, aby se k nám připojil Péťa. Postupem času se přidali další a začala se formovat kompletní sestava, ve které jsme zhruba od roku 2013 až doteď.

Jaký význam má název kapely Critical Acclaim?
David: Tak není to ani tak o názvu. My jsme to hodně dlouho vymýšleli, byly nějaké pracovní návrhy, ale nakonec jsme to vymysleli docela šalamounsky. Jeden večer jsme se prachsprostě opili a mě to tak nějak napadlo. Je to písnička od naši oblíbené kapely Avenged Sevenfold a mě se na tom vždycky líbilo, že je to takový oxymóron, který já mám hrozně rád.

Standa: Každopádně, když proti tomu nebyl žádný kloudný protinávrh, tak jsme se na tom všichni shodli. Sice nějaké návrhy byly, ale vesměs samé blbosti.

Váš styl je hard rock smíchaný s crossoverem, jak jste se k tomuto stylu dostali?
Standa: Každý z nás byl odkojený jiným stylem muziky. Například Ondra byl odkojený na úplně jiných, tvrdších prasárnách. Zatímco já s Kuťou jsme už spíš inklinovali k tomu modernějšímu metalu, typu Avenged Sevenfold a podobně. A Osvald je zase na takový ten starší rock typu Foo Fighters, ale všichni víme, že má rád nejvíc The Smile. Každý z kapely poslouchá úplně jinou muziku a mě se líbí ta syntéza. Každý si přinese nějaký svůj prvek a díky tomu si myslím, že je to aspoň trochu osobitější, než kdybychom to plácali podle nějaké šablony. Co nás napadne, to přeneseme do svých písní a proto je každá trochu jiná. Nebráníme se v zásadě jakýmkoliv vlivům, i když country asi zrovna ne. Třeba Duo Jamaha na Šlágru nás taky úplně nebaví, ale já si myslím, že crossover nás nejvíc vystihuje.

Je nějaká kapela, u které se necháváte inspirovat?
Péťa: To si myslím, že je taky různé. Od každé naší oblíbené kapely vezmeme nějaké ty prvky, ale že bychom některou vyloženě vykrádali, to zase ne. I když v dnešní době je těžké vymyslet něco nového, takže "vykrádáme" jako každá jiná kapela. Ne, že bychom si brali celé písně, spíše právě ty prvky tím způsobem, že už to člověk někde slyšel.

David: Stupnice má prostě omezený počet tónů a přece jenom rocková hudba už trvá nějakou tu dobu. Já si myslím, že dneska už tu muziku nejde ani tvořit. Byť to není záměr vykrádat, ale bohužel. Kdybychom to dokázali vykrást tak, že to nikdo nepozná, byli bychom asi jinde.

Jste kapela, která zpívá anglicky, proč a přijde Vám těžší zpívat anglicky než česky?
Péťa: Aby nás poslouchali i v zahraničí. Ne, to když měl Staňa 14, tak měl sen, jako i jiní, zahrát si aspoň v nějakém německém klubu nebo třeba i na Rock am ringu. Ale co se týče anglických textů, tak jsme se jednohlasně shodli na tom, že budeme zpívat anglicky z toho důvodu, že v našem regionu nikdo takový prakticky není, kdo hraje stejný styl hudby a ještě k tomu v angličtině. Takže jsme nechtěli spadnout do nějaké škatulky. Samozřejmě to není špatně hrát česky, to ne, ale zase nahrát něco anglicky si myslíme je složitější a taky zpěvnější.

David: Samozřejmě nikdy neříkej nikdy, taky nevíme, k čemu se za čas dostaneme, ale v dlouhodobém horizontu nic nahrát česky neplánujeme.

Podílí se na textech celá kapela nebo máte nějakého hlavního textaře?
Standa: Jelikož Ondra je pako, tak ten na to kašle, ale jinak se podílíme asi všichni. Každý z nás přidal ruku k dílu.

David: Většinou to bývá tak, že na textech se asi z malinko větší části podílí Péťa, ale jinak vesměs všichni spolupracujeme dohromady. Až na Ondru, který je tu přeci jenom přes rytmiku, ale každý má aspoň jeden autorský text.

Osvald: Já mám jenom čtvrtku, protože zbytek mi opravili.

Ondra: Já jsem měl vždycky snahy prosadit se s textem, ale nikdy jsem neuspěl, tak jsem se na to vykašlal.

Kdo má v kapele hlavní slovo a jste přátelé i v soukromém životě?
Standa: To bude asi Péťa, jelikož má největší patku. On je obchoďák, tak to má jako svoji živnost, takže těžko hledat někoho lepšího.

Péťa: No jak kluci říkají, budu to asi já, ale ne kvůli tomu, že jsem zpěvák, tak jsem automaticky frontman. Kdybych byl bubeník, tak bych si svoje prosadil taky. A co se týče soukromého života, jelikož zkoušíme jednou, maximálně dvakrát do měsíce a všichni máme přítelkyně, tak toho společného času moc není. Ale občas někam zajdeme buď na koncert nebo na kebab. Nedávno jsme byli sbírat brambory, takže i tohle počítáme jako společně strávený čas.

Standa: Každý má už trochu jiný okruh přátel, takže těch příležitostí moc není, ale samozřejmě kdykoliv to jde, tak se rádi sejdeme a děláme bordel. Jen k tomu hlavnímu slovu je to v rámci kompenzace, aby v kapele panovala pohoda a nebyly hádky, tak mu to mile rádi přenecháme.

Nedávno jste vydali své debutové album, jste stoprocentně spokojení nebo byste s odstupem času něco změnili?
Standa: Určitě. Já si myslím, že jsme spokojeni s konceptem alba, jak se to vymyslelo, jak vytvořilo. Je jasný, že člověk za tu dobu získá spoustu jiných zkušeností. Možná to není ani celý rok od vydání, ale i za tu dobu jsme našli spoustu jiných rytmů, jiných možností, které bychom uplatnili. Jsme rádi za to, co jsme nahráli, nemůžeme toho litovat, samozřejmě s odstupem času bychom některé věci změnili, ale to můžeme uplatnit zase na dalším albu. Sice v nejbližší době žádné nové neplánujeme, spíše se zaměříme jen na nové singly. Pracujeme na pár nových věcech a kdo se přijde podívat na Přerovské pivní slavnosti 21.5, tak tam bychom už mohli vyhodit dva nové singly, jeden určitě. Každopádně plánujeme pořád a hlavně nás to neustále baví a nové písně nám k tomu pomohou. Přeci jenom když člověk hraje neustále 10 písniček dokola, není to ideální.

Ondra: Hlavně se lépe sehráváme, protože když jsme nahrávali první album, tak jsme spolu hráli chvíli.

Péťa: Hlavně si myslím, že nějaký ten čas potrvá natočit novou desku, protože Kuba má ještě taky jednu kapelu. A hlavně nemáme smlouvu s žádným nahrávacím studiem, takže nás nikdo zbytečně do ničeho nežene. A až nějaká deska bude a já věřím, že bude, tak bychom ten zvuk chtěli zase posunout.

Ondra: Samozřejmě se žádné smlouvě nebráníme, když tak řekneme Kubovi a on se kvůli tomu třeba i vysvleče. Jedině za padesát a pro každého.

Kdo podle Vás v současné době vládne rockové scéně v Čechách i ve světě?

David: Ono je těžké určit, co to vlastně rocková scéna je. Je spousta stylů rockové hudby a takhle jednoznačně se to nedá určit.

Standa: Já myslím, že teď asi spousty lidí naštveme, ale bohužel česká rocková scéna nás úplně nezajímá, aspoň minimálně ta mainstreamová. Samozřejmě, když se potkáme s klukama z jiných kapel tady z okolí, tak nás jejich muzika baví stejně, jako doufejme je baví ta naše. Pokud se díváme na tu globální scénu typu Kabát a podobně, tak nás úplně tak nebere.

Péťa: Ve světě je to také složité, protože v dnešní době rockový žánr může být Coldplay, U2, ale také třeba i Slipknot, ale to je zase o tom, co my máme rádi a každý z nás by mohl vyjmenovat minimálně pět kapel, které považuje za top kapely. A myslím, že ani jeden nenajdeme stejnou kapelu.

Je nějaká kapela, s kterou byste rádi spolupracovali?
Péťa: Tak my jsme na desce na dvou písních, respektive na jedné, kde se projevil hlasově, spolupracovali s Adamem Sychrowem, což pro nás byla neskutečná zkušenost, kdy jsme nečekali, že se to podaří a naštěstí podařilo. Jsme s Adamem přátelé a mně konkrétně pomáhá ve zpěvu.

Standa: My když si pozveme kapely na koncert nebo si nějaké pozvou nás, tak rádi s nimi rozvádíme rozhovory třeba i o spolupráci a podobně. Podle mě je strašně důležité, aby se kapely nebraly jako konkurence, protože nikdo nikomu nediktuje, koho smí poslouchat a na čí koncert smí přijít. Bohužel jsem potkal lidi, co vnímají kapely ve svém regionu jako konkurenci a přijde mi to vtipný.

Co v nejbližší době plánujete a čeho byste chtěli jako kapela dosáhnout?
Péťa: Zahrát si mimo Přerov samozřejmě. My jsme teď rádi za koncerty typu Májales a Pivní slavnosti, ale upřímně, jsme už rok na scéně a chtěli bychom se už rozprchnout dál. My nějakým způsobem navazujeme kontakty s klukama, který známe například z Hradce Králové nebo z druhé strany ze Slezska a snažíme se domluvit právě ty výměnné koncerty. Neříkám, že je Přerov špatný, ale když hrajete třikrát za čtvrt roku ve stejným klubu, tak lidi už to přestane bavit.

Co byste vzkázali svým fanouškům i těm, kteří o Vás ještě neví?
Standa: Ať vydrží s námi co nejdéle a sledují naše stránky, fungujeme na všech sociálních sítích od facebooku až po instagram.

Péťa: My jsme na stránkách nedávno psali, že je to rok od našeho prvního koncertu. Za tu dobu jsme poznali spousty skvělých lidí a veliká část s námi po celou dobu fungují, za to jim patří obrovský dík. Jinak by nás to asi vůbec nebavilo a samozřejmě těm co přijdou tak bychom vzkázali to, ať je to baví, zapaří s námi a ať se nebojí za námi po koncertě přijít, budeme se se všemi bavit.

Za rozhovor děkuje Dominik Holomáč

Fotogalerie

Přidejte si nás na Facebooku